rok 2006/02

      Jsou místa, která za účelem krásné procházky se psem přímo vyhledáváme. Slibujeme si od nich, že poskytnou psovi důvod k aktivnímu pohybu a následné únavě. Cílem zdaleka nemusí být ono místo, samotná cesta může být cílem. Pro mě je obojím zároveň pendl k písečnému jezeru na Sadské. I za parného počasí je lehce stravitelný. Les poskytuje celou dobu stín a stromy lemují téměř celou oblast jezera.

    Minulý rok začalo být parno už v květnu. Na procházkách byli naši psi čím dál tím více plazní, vlekoucí se jako pižmo. Byl nejvyšší čas zajít k Sadské, abychom úsilí vynaložené do chůze korunovali koupelí. Lesním porostem různé výšky se zásadně prodírám těžkooděna, což znamená dlouhá rukáv a dlouhá kaťata. Pumpa hadr, ale lepší být zpocená jako družstevní vojtěška, než poškrábaná a poštípaná. Čili ani vysoké teploty mě nevyburcují k přemrštěnému odhazování svršků či spodků. Tak tomu bylo i loňského pozdního májového dne. Les voněl, příroda pučela  a člověk se kochal tou krásou. Až do ztečení jezera. Tam byla hlava na hlavě. Nabízelo se jediné řešení - obejít jezero a vypravit se na místa, která jsem ještě neprobádala. Zatím, co třetinu břehu obklopují písečné pláže, zbytek je travně porostlý a občas i stromy dotvářený. Po krátké době chůze začalo národa ubývat a tu a tam si člověk mohl najít i soukromý koutek k odpočinku. Přesto jsem se rozhodla jít dál na opačný kjonec jezera. Psům bylo dobře, odskočili si několikrát zaplavat a Shargoo se prozřetelně osušil oklepáním se v těsné blízkosti nevraživé dámy důchodového věku, díky čemuž jsem byla nucena přidat do kroku. To jediné jsem si já - pumpa - opravdu přála. Cesta se na okamžik odklonila od jezera a vedla po okraji lesa. Zanedlouho se ale zase stočila zpátky. Louka lemovaná stromy tu vytvořila nádherný prostor budící dojem jistého separé. Lidé ji okupovali na opačném konci za drobnou muldou. Dívala jsem se na klid stojaté vody, do které se s vervou opíraly sluneční paprsky. Z rozjímání mě probudilo zakletí a hlasitý smích. Shargoo s Voodoo stáli za inkriminovanou muldou, nad pánem nehybně ležícím na zádech, zírajícím zmateně na dobře se bavící soukmenovce. A pravděpodobně také pátrajícím po majiteli zlovolné zvířeny. Ano, pumpa se blížila, ale radši by se zahrabala do země. Nic netušíc jsem vpadla na území nudistů. Shargoo s Voodoo tomu dali korunu a zvídavě zjišťovali čichem, s kým mají tu čest. Leniví hanbáři je zaregistrovali čivami posílajícími signály do mozku po prvních dotycích studených čumáčků v libidních partiích. Pro čtenáře slabší povahy ráda doplním fakt, že žádný z nudistů nedošel újmy, každé ohanbí zůstalo na svém místě, jen my tři jsme razantně nabrali zpáteční kurz. POslední třetina jezera zůstala našim zrakům skryta až do října, kdy jsme s neotřesitelným sebevědomím absolvovali tutéž túru znova. Tentokrát bez nudistů.