Něco o mě

Narodila jsem se 13.12.2002 ve Vlčnově v chovatelské stanici STÍN VLKA. Byla jsem sice už slíbená někam jinam, ale moje chovatelka Jana Schubertová mě chtěla mít blízko, proto nakonec vybrala moje stávající páníčky. Tak aspoň mohla sledovat, jak rostu a jak se vyvíjím. Byla jsem ze všech štěňátek nejsvětlejší, tudíž jsem se zdála nejnadějnější pro chov.

Byla jsem už od samého začátku děsně rozmazlovaná a to mi zřejmě zůstalo až do dneška...naše chovatelka s náma i spávala...to byla krása!!! Moji páníčci byli děsně nedočkaví, a tak si mě vzali už v pěti týdnech. A já jsem se jim za to taky pěkně pomstila. Takhle malou mě tahat od maminky :-(. To se přece nedělá! Za trest jsem jim věnovala spoustu probdělých hodin po nocích. A věřte tomu, že ruka spuštěná z postele mi opravdu nestačila. To taky páníček záhy pochopil. Potřebovala jsem minimálně hodinu aktivní činnosti v noci. Nakonec mi ještě byli vděční, že jsem jim dala skvělou průpravu na mimino...:-)))).

Až se přehoupla zima, tak se mě snažili vyšoupnout do kotce...mysleli si, že to nezvládnu...ale já jsem ani nepípla. Špatní z toho byli spíš oni - bulili jak korejské děcka :-))). Mně se tam náhodou líbilo. V noci je to venku dobrodrůžo...spousta nových zvuků, sem tam nějaká ta kočka...

Pak jsem si ale uvědomila, že to znamená, že každý den budu muset čekat, až mě někdo vypustí. Někdy se mi to zdálo moc dlouho, tak jsem se naučila krásně kvílet. A toto na ně fungovalo. Nikdo neměl nervy na to mě poslouchat....tak jsem si vydobyla pouštění z kotce na signál :-). Na zahradě jsem měla spoustu zábavy. Třeba když šel někdo kolem, už jsem mu visela zahryznutá v patě. Lidi umí fakt skvěle výskat!!! Taky jsem se sbližovala s vodou, protože na zahradě máme takové větší jezírko. Naučila jsem se plavat a dodnes plavu moc ráda.

Páníček mě začal trochu trénovat. Byla to sranda. Pořád mi něco říkal, furt to opakoval ... a já jsem zkoušela předstírat, že jsem strašně natvrdlá. Jako já vím, co je sedni, lehni a tak.... ale proč jsem to měla dělat, když se mi zrovna v ten moment nechtělo. Ale cosi jsme teda natrénovali.

Pak jsem jela na svod do Jevišovic a úspěšně jsem ho absolvovala u pana Jedličky. Ještě musím min. o 1cm vyrůst a musí mi  vylézt jedna P1!!!

Potom plynul čas, my jsme cvičili a přiblížila se bonitace. Nejdůležitější okamžik v mém životě. Všechno šlo dobře a nakonec i  bon.kód je dobrý A60 K1 Of P1 (výška v kohoutku 60cm, dlouhý ocas, povaha - sangvinik, ovladatelný, vyrovnaný, soulad se standardem - výborný).

Byli jsme taky na rentgenu kyčelních kloubů a MVDr.Šterc jej vyhodnotil jako A(0/0).

Takže super! Můžu se množit.